Mezi obcemi, kde se Sokolský běh republiky běží od samého začátku jeho tradice, patří Babice nad Svitavou v Jihomoravském kraji. Sokolská jednota v této malebné vsi pořádá závody na oslavu republiky pohybem letos již popáté a u této příležitosti jsme se zeptali hlavní organizátorky tamního běhu Martiny Houdkové, jak hodnotí dosavadní ročníky, co ji motivuje i na zajímavosti o babické jednotě s dlouhou historií.

Běh organizujete od samého začátku obnovené tradice SBR. Jak se díváte zpětně na vývoj závodu?

První ročník proběhl v roce 2019, coby organizátoři jsme šli do akce tohoto typu úplně poprvé a vlastně jsme netušili, co nás čeká. Běh byl tedy ve znamení drobných zmatků, ale přesto jsme my i běžci byli z celé akce nadšení a plni odhodlání v nově zavedené tradici pokračovat. Bohužel v roce 2020 jsme si z důvodu epidemiologických opatření museli dát přestávku, ale v dalším roce jsme opět navázali – zkušenější a s vědomím, že zase budeme součástí oslav vzniku Československa. Každým ročníkem se posouváme dál, ať už v rostoucím počtu zúčastněných běžců nebo v plynulosti organizace. Vývoj není samozřejmě pouze na naší straně, i centrála má stále lepší podklady, pokyny se k nám organizátorům dostávají včas a co je podle mě nejdůležitější, komunikační kanály velmi dobře fungují.

Na jakou trasu se můžou běžci v Babicích těšit letos 28. října?

Naše obec má skvělou polohou, leží na okraji Moravského krasu, uprostřed krásných lesů. Běžci, kteří poběží poprvé, se mohou v případě slunečného počasí těšit na opravdu krásné výhledy, při mlze a dešti na tajuplnou atmosféru místních lesů. Co se terénu týče, je značně členitý. Tím, že trasu neměníme, si běžci mohou porovnat, jak se od minule zlepšili. Velice mě těší, když v cíli slyším radost běžců z toho, že překonali loňský čas nebo naopak, že musí přijet i příště, protož tentokrát se jim to nepodařilo.

Máte nějaké „veselé historky“ z uplynulých běhů, co se podařilo, co méně?

Na prvním ročníku jsme nachystali trať i pro děti, znali jsme délku i jsme ji procházeli, ale neměli jsme vyzkoušené, za jak dlouho ji děti „naostro“ uběhnou – předpokládali jsme do osmi minut, během kterých si nachystáme potřebné pro zaznamenávaní časů a pořadí. Jenže za necelé tři čtyři minuty se objevili první běžci. Asi si dovedete představit, jak to dopadlo. Naštěstí jsme měli k dispozici aspoň cílové fotky. I když stále nemáme elektronickou časomíru, během uplynulých ročníků jsme sestavili výborný tým časoměřičů, takže v cílové rovince jsme skvěle připraveni.

Co vás na pořádání akce baví, proč to děláte?

Pro mě je hnacím motorem láska ke sportu, překonávání překážek a ochota lidí, kteří jdou do této akce s námi. Všichni v naší tělocvičné jednotě se tomu věnují ve volném čase. Dalším, stejně důležitým, impulsem je i zpětná vazba od závodníků. Když vidím, jak běžci probíhají cílovou rovinkou, šťastní, že překonali sami sebe, všechen investovaný čas a energie se mi několikrát vrací.

Kdybyste mohla něčím motivovat jiné obce, aby se do běhu zapojili, co by to bylo?

Vidíme, že běhání se věnuje stále více lidí, proč tedy neuspořádat akci, která běžce spojí? A navíc, běžet v národních barvách a současně oslavit vznik Československa je skvělá příležitost. Pokud se ve vaší obci najde hrstka dobrovolníků, nadšených sportovců nebo vlastenců, máte vyhráno. Ostatní je už hračka. Z centrály dostanete vše potřebné, od propagačních materiálů až po návod, jak se na daný závod připravit.

A co vy sama a běh, jste aktivní sportovkyně a účastníte se Sokolského běhu?

Se sportem mám hodně společného, v mládí jsem sport dělala na vrcholové úrovni a vlastně mě provází celým životem. V současné době téměř veškerý čas věnuji rodině, ale věřím, že se k aktivnímu cvičení opět vrátím. Samotného běhu se neúčastním, i když vlastně trochu ano – dobíhám a podporuji běžce v cílové rovince z pozice moderátora.

Prozradíte nám ještě zajímavost o vaší jednotě v Babicích nad Svitavou? Jak dlouho existuje, jak dlouho v ní fungujete vy, co je pro ni typické?

Naše jednota v roce 2021 slavila 120. výročí založení, takže v naší obci má Sokol opravdu dlouholetou tradici. Já jsem se k naší tělocvičné jednotě přidala v roce 2017, kdy jsem začala se cvičením s dětmi. T. J. Sokol Babice nad Svitavou má široký záběr a v obci je nepostradatelným spolkem. Jednota nabízí sportovní kroužky pro děti a mládež, ale kromě toho také pořádá kulturní i společenské akce.

Co pro vás osobně znamená Sokol?

Sokol je neoddělitelnou součástí mého života. Už v předškolním věku jsem začala navštěvovat oddíl sportovní gymnastiky pod T. J. Sokol Brno I, kde jsem strávila celé mládí. Tehdy jsem se o význam Sokola moc nezajímala a nepředpokládala jsem, že se mu budu věnovat i v dospělosti. Pak přišlo studium, pracovní život a na chvíli jsem Sokol ztratila z dohledu. Když jsme se ale s manželem a dětmi přestěhovali do Babic nad Svitavou, místní jednota a náhodný kontakt z mého gymnastického mládí byly jasným signálem, kudy se ubírat. Sokol v dnešní době vnímám jako velice důležitou a potřebnou organizaci z hlediska rozvoje pohybových aktivit u dětí a mládeže. Nejde však pouze o radost z pohybu, díky Sokolu a jeho kulturnímu i společenskému přesahu dochází k upevňování mezilidských vztahů, lidé se potkávají a navzájem se tak podporují. V tomto vidím opravdu velký smysl.