Jiří Ježek, bývalý paralympijský reprezentant ČR a vítěz mnoha paralympijských cyklistických soutěží, se ale neztratil ani v závodech bez přívlastku „para“. Startoval například i na Tour de France. A stejně jako loni, se i letos rozhodl být ambasadorem Sokolského běhu republiky.
Jiří, jsi hendikepovaný cyklista, proč jste se rozhodl propagovat Sokolský běh republiky?
Aktivně jsem se účastnil loňského ročníku v Praze, protože mi to přišlo, jako skvělý nápad. Sokolské hnutí je od počátku je spojeno nejen se sportem, ale vlastně i se vznikem naší demokratické republiky. A právě oslava státního svátku sportovní akcí je podle mě ideálním spojením, zvlášť pro lidi, kteří pohyb a sport milují.
Jak jsi Ty vlastně se sportem začínal? Vždy to byla jen cyklistika?
Původně jsem začínal s gymnastikou, ale snil jsem o tom, že jednou budu špičkový fotbalista, kapitán Sparty a opora reprezentačního týmu. Dokonce jsem za žáčky Sparty fotbal dva roky hrál, ale v jedenácti letech jsem při autonehodě přišel o nohu a s fotbalem byl konec. Ale láska ke sportu mě neopustila. Postupně jsem zkoušel basket, volejbal, samozřejmě i fotbal, ale všechno pouze na amatérské úrovni na střední škole. Cyklistiku jsem objevil náhodou, až když jsem zjistil, že ve světě existuje paralympijský sport. U nás byl po změně režimu v tu dobu zatím v plenkách, ale cyklistika už fungovala skvěle. Potkal jsem se s naším prvním paralympijským medailistou a ten mě do cyklistiky totálně zbláznil. Začal jsem pod jeho vedením trénovat a po šesti letech jsem se nominoval na Hry v Sydney 2000. Tam jsem překvapivě vybojoval dvě zlaté medaile, což mi absolutně otočilo život.
Co Ty a Sokol? Začínal jsi se sportem právě této organizaci?
Díky Sokolu to všechno začalo. Máma pracovala v dejvické sokolovně a hned v první třídě mě tam do žáčků zapsala. Ve škole jsem totiž strašně zlobil, tak mi chtěla trochu „upustit páru“. Měli jsme tehdy skvělé vedoucí a já se díky nim do sportu úplně zamiloval. Zaměřil jsem se hlavně na gymnastiku, ale zkoušeli jsme všechny sporty, jezdili na výlety, na tábory. Sokol Dejvice mi prostě pomohl najít lásku ke sportu a ta pořád trvá. Díky tomu jsem si mohl nakonec ten dětský sen splnit a stát se ve svém odvětví jedním z nejlepších sportovců světové historie. Jen jsem vyměnil fotbal za cyklistiku.
Už loni jsi byl ambasadorem Sokolského běhu republiky, co Tě překvapilo, co se Ti nejvíce líbilo a co bys pro letošek změnil?
Mile mě překvapilo, kolik lidí se na startu sešlo. Nabídka sportovních akcí je poměrně široká, ale je vidět, že když má závod zajímavou myšlenku, svou oblibu si najde. Ale upřímně, nejvíc mě překvapila trasa. Profilem to byl zatím můj nejtěžší běžecký závod. Je pravda, že běhám spíše po rovině, takže trať „nahoru – dolů“ po petřínském kopci mě trochu zaskočila. Jako bývalý cyklista nejsem bůhvíjaký běžec, navíc s protézou se mi běhá mnohem líp po rovině. Ale zvládl jsem to…
Zúčastníš se závodu jako aktivní běžec? (nevím, co vše Ti protéza dovoluje)
Samozřejmě! I když už teď z toho mám respekt. Ale za tu skvělou atmosféru ta náročná trasa stojí!
Sokolský běh republiky je nenáročný závod, pro spoustu lidí se může jednat i o první takovou zkušenost. Pro mnoho účastníků může tento závod být velkou motivací začít pravidelně sportovat. Ambasador Sokolského běhu republiky Miloš Škorpil doporučil, jak se na závod připravit fyzicky. Tebe jsem se chtěla zeptat, jak jsi ve svých sportovních začátcích bojoval s motivací? Co bys lidem doporučil?
Podle mě člověk ke sportování moc motivace nepotřebuje. Pohyb a sport je nám všem přirozený, aspoň tedy lidskému tělu. Pohyb a aktivní rekreační sportování je pro nás všechny absolutní nutností. Kvůli zdraví, kvůli odolnosti vůči nemocem, pro dobrou náladu. Podobné akce jsou skvělé pro pravidelné sportovce, ale hlavně mohou být první odrazovým můstkem pro ty, kteří se pro zdravější aktivnější životní styl rozhodli až nyní. Pokud to pojmou rozumně, a nezničí se hned v prvním stoupání, věřím, že u sportu už zůstanou. Protože ta báječná atmosféra a skvělý pocit v cíli se jim bude líbit.
Děkujeme za rozhovor.
