Miloš Škorpil, ultramaratonec, propagátor a trenér běhu je pro letošní rok ambasadorem Sokolského běhu republiky v Sokolově. I jeho jsme se optali na pár otázek ohledně běhání, jeho začátků se sportem a co vlastně pro něj sport znamená.

Miloši, jak jste Vy vlastně začínal se sportem? A který sport to byl?

Nevím, jestli bych to nazval sportem, ale protože jsem byl velmi živé dítě (dnes bych byl označen za hyperaktivního), šoupli mě rodiče v sedmi letech do Sokola, kde se z nás pomocí různých cvičení na nářadí, ale i atletiky, či turistiky, snažili trošku té energie vybít, aby s námi bylo alespoň nějaké slušné pořízení.

V deseti letech jsem pak půl roku zkoušel sportovní gymnastiku, ale to mě moc neuspokojovalo, tak jsem pak zběhl k atletice a u té jsem zůstal, tedy u běhání, až do dneška.

Proč jste si oblíbil běhání? Co Vám běh dává a co bere?

Běhání jsem si oblíbil nejspíš proto, že mi poskytovalo volnost a také proto, že jsem byl poměrně malý, ne moc silný (nemyslím tlustý) a často jsem byl terčem různých srandiček svých vrstevníků. V běhu na mě ale neměli, takže jsem to vzal jako: kdo uteče, vyhraje. Dnes teda už neutíkám, spíše ostatní běží ke mně.

Proč jste se rozhodl podpořit Sokolský běh republiky v Sokolově svým ambasadorstvím?

Tak to je velmi jednoduché, protože byť rodilý Pražák, už pět let žiji v Sokolově, zamiloval jsem se do zdejší krajiny, ale i do města. Neznám město, kde by bylo pro lidi tolik uděláno a nabídnuto jim tolik možností – míst, kde mohou dospělí i děti, sportovat, aniž by museli být nutně členy nějakého oddílu. Hodně mi to připomíná mládí a plácky, kde jsme, poté, co jsme doma odhodili školní tašku, vydrželi až do večera sportovat. A samozřejmě, protože jsem v Sokole začínal.

Zúčastníte se Sokolského běhu republiky v Sokolově jako aktivní závodník anebo jen pasivně?

Zúčastním se jako organizátor, ostatně vybíral jsem trať, jako aktivní účastník a jako živý talisman, abychom oslovili co nejvíc lidí z okolí, aby jim stálo za to, do Sokolova přijet a společně být u zrodu, jak věřím, krásné tradice, kterou sokolové iniciovali před více než 100 lety.

Většina závodů Sokolského běhu republiky je po nenáročných tratích mimo silnice a asfaltové cesty a měří zhruba 5 km (někdy trochu víc a někdy trochu méně). Co byste doporučil lidem, kteří pravidelně netrénují a rozhodnou se, že chtějí naplnit filozofii Sokolského běhu republiky – oslavu 28. října pohybem – jak se mají na takový běh připravit? Mohou podle Vás vyrazit bez přípravy?

Tak, pokud se přihlásí a poběží a zatím běhu moc nedávali, tak bych jim doporučil jít si 3–4x týdně zaběhat. Nemusí běhat nijak moc, stačí 30–60 minut, první týdny běh klidně prokládat i chůzí. Chůze není totiž při běhání ostuda, je to jen nejpomalejší běžecký interval. Nemusí ani trénovat nějak cíleně, stačí, když si například v rámci výletu s rodinou nebo přáteli, chůzi proloží krátkým během. Každopádně bych nikomu nedoporučoval, i když se těch pár kilometrů zdá jako hračka, aby to běželi bez přípravy. Vždy je lepší, když si vy užijete běh, než aby si běh užil vás.

Jinak všem účastníkům, ať už poběží kdekoliv, přeji šťastný běh!

Děkujeme mockrát za rozhovor!

Neváhejte a registrujte se na Sokolský běh republiky v Sokolově, kde se s otcem školy běhání potkáte!