Obec Šumvald, Vesnice roku 2018 Olomouckého kraje byla oceněna 2. místem Vesnice roku na celostátní úrovni. V letošním roce se ale Šumvaldem prohnala povodeň, kterou nikdo nepamatuje a na kterou jen tak nikdo nezapomene.

Jedním z nejvíce postižených obyvatelů Šumvaldu se stal sokolský bratr Jaroslav Šenk (61), upřímný, pracovitý, nenápadný, vždy ochotný druhému pomoci, brusič v místní firmě Unex Uničov. Od roku 1992 je pan Šenk členem T. J. Sokol Šumvald. A protože hudba je jeho vášní, staral se při všech šumvaldských sokolských akcích (Dětský den, Čarodějnice, Stavění májky, Kácení, Silvestry apod.) o hudební doprovod.

Po rodičích jsem zdědil dům, který jsem kousek po kousku celý život rekonstruoval, zveleboval, a pak přišel ten déšť. Na 7. června 2020 nikdy nezapomenu. V půl 9 večer začalo opravdu hodně pršet, jako z konve. My místní říkáme, že se spojily tři bouře nad Břevencem (okraj Šumvaldu). A v lese nad Břevencem byly složené klády, které prudký liják strhl do potoka a klády potok ucpaly. Obvykle v korytě bývá 30 cm vody, ale v ucpaném korytě začala voda rychle stoupat a valit se do údolí. Brala s sebou vše, co jí stálo v cestě – klády, zvířata i auta, strhávala silnice. Jedna kláda dokonce bohužel zabila 39letou ženu z Břevence. V Šumvaldu houkala siréna, která lidem říkala, že hrozí nebezpečí. Hladina vody stoupla o 4 metry, postupně bylo zatopeno 280 domů. Voda v ulicích znemožnila výjezd místních hasičů, jak v Břevenci, tak v Šumvaldě. Rozhlas hlásil, aby lidé nevycházeli z domů, poněvadž poklopy od kanálů uplavaly kdoví kam. Obrovská vlna se hnala Šumvaldem a brala plné popelnice, lidem kurníky, králikárny, auta i s řidiči. Pán, který si chtěl přeparkovat auto, uplaval v něm asi 500 m, až pak se mu podařilo vylézt z auta a držet se plotu, kde volal o pomoc. Sousedi ho lanem vtahovali do svého domu. Pán bydlící na dolním konci vesnice spal, když ho probouzeli, dostal infarkt. Bohužel jej nepřežil.

Nikdo nic takového nepamatuje. A hodně dlouho na to lidé nezapomenou. Tak hrozné to bylo! Voda se valila prudce všude.

A pak přišla ta hrůza na 3 domky stojící u klidného potůčku Dražůvka. Třímetrová vlna smetla velice známému holubáři Pavlu Bartlovi holubníky i s klecemi a holubi připravenými na závod, který se měl konat druhý den. Pavel se snažil holuby zachránit, ale nakonec sotva zachránil sám sebe. Mohl nakonec jen doufat, jestli nějaký holoubek přežil. Bohužel, nestalo se tak. Přišel o 400 kusů holubů, těch nejvzácnějších. Holubi byli Pavlův život, jeden stál i 250 000 Kč. V minulém týdnu byl jeho dům stržený k zemi. A ihned za ním bydlím já.

Potok se rozvodnil tak, že voda do domu tekla okny, vyvalila dveře, uvnitř byla v cukuletu. Voda s bahnem mi sahala po pás. I uvnitř tekl tak silný proud, že odnesl všechno z domu. Musel jsem se přidržovat, abych se vůbec vyškrábal na půdu. Vůbec jsem netušil, co se děje, venku houkaly sirény, rozhlas stále hlásil a já jsem měl strach, že mi voda zboří dům jako mé staré sousedce. Ten asi 15 min po tom, co ji evakuovali hasiči, spadl. Spadený je dodnes.

Na půdě jsem přečkal celou noc a až ráno jsem pochopil, co se stalo. Zůstalo mi jen mokré oblečení, které jsem měl na sobě, jinak vůbec nic. Jsem 2 roky před důchodem, celý život jsem pracoval a teď nic. Vyklízecí četa, hasiči vyhazovali z domu všechno, co tam ještě zbylo, všechno bylo zavalené blátem. Nic jsem nezachránil ani žádné fotografie, důležité dokumenty, drahou aparaturu, nic. V domě bylo 40 cm bahna. První dny mi přišli pomoci bahno vyklízet kolegové z práce. Vytrhali jsme podlahy, otloukli omítky. Prvních pár dní hrozilo, že všechny 3 domy, tedy dům holubáře Pavla Bartla, můj a dům rodiny Blažkových budou strženy.

V práci jsem dostal volno, abych si mohl hlídat dům, protože i v tom neštěstí se objevili ti, kteří rabovali. Stejně už nebylo co! Hned druhý den byl Šumvald středisko pro turisty. V bahně projíždělo jedno auto za druhým a fotili si obec jako senzaci. Byl vyhlášen zákaz vjezdu do obce. Na každé výpadovce stála policejní auta a kontrolovala občanské průkazy. Ale byli i tací, kteří obrovsky pomáhali, firmy, dobrovolníci z celého Česka, kteří přijeli odklízet škody. Zvedla se obrovská vlna solidarity. Člověk se nepřestával divit, že to v těch lidech ještě opravdu je. Televize ze všech stanic, tu byla každý den, večer se obyvatelé mohli na sebe dívat v televizi, což možná taky trochu uklidňovalo, pokud tu televizi měli. Pár dní jsem bydlel u svého bratra, ale bylo potřeba vysoušet a hlídat promočený dům před nezvanými hosty. Statik rozhodl, že můj dům nakonec nebude nezbytné zbourat. Nikdo, ale neví, jak se stavba zachová po takové víc jak metrové vysoké vodě, která obehnala celý dům zvenčí i zevnitř. Stavba je smíšená. V současné době je zvenčí téměř suchá, ale vevnitř i přes dva silné vysoušeče, které jsem dostal přidělené z obecního úřadu, suchý stále není. Navíc je dům umístěn u silnice a nikdo neví, jak budou otřesy na stavbu působit. Nevím, jestli to je osud.

Moc bych si přál mít opravený dům, abych mohl aspoň trochu normálně žít.

Vzpomíná, ač velmi nerad, bratr Šenk. 

Na pomoc bratrovi Jaroslavu Šenkovi byl Sokolskou župou Olomoucko-Smrčkovou zřízen transparentní účet, kam může každý, kdo chce pomoci v nouzi, přispět finančním částkou dle svého uvážení. Číslo transparentního účtu je 293706524/0300. Již nyní se zde schází finanční příspěvky od sokolů z celé republiky!

Přispět může i každý, kdo se registruje na Sokolský běh republiky 2020. Přímo v registračním formuláři každý účastník může zvolit, jakou částkou přispěje (50 Kč, 100 Kč, 150 Kč či 200 Kč). Celá takto vybraná částka bude následně převedena na transparentní účet zřízený pro bratra J. Šenka.

Děkujeme všem, kteří se ke sbírce připojí!