„Silným zážitkem určitě bylo, když jsme hned po startu zjistili, že se nás většina bude prát o místa v první desítce, protože s námi skoro nikdo nedokázal držet krok. Trochu doufáme, že se zapojí víc týmů a budeme mít s kým soutěžit,“ vyzývá své soupeře na úvod našeho rozhovoru Tomáš Johanovský, který byl součástí vítězného týmu Sokolského běhu republiky v Lomnici nad Popelkou 2020.
Na otázku „Kolik členů měl váš tým?“ Tomáš odpověděl trochu vyhýbavě: „Podle výsledků jsem napočítal celkem 11 členů – 3 děti, 3 ženy a 5 mužů.“
Vy nevíte, kolik členů má Váš tým? A účastníte se i jiných závodů v této sestavě nebo jste se dali dohromady jen pro tento závod?
Jsme skupina orientačních běžců z oddílu OB Kotlářka Praha, takže objíždíme velký počet závodů po celé republice. Nejde jen o orienťáky, ale také o závody na kolech, na běžkách nebo týmové závody, jako třeba Vltava run. V orienťáku jsou pořádány závody štafet a družstev, takže jsme zvyklí běhat pohromadě. V jaké konkrétní sestavě dorazíme na Sokolský běh republiky do Lomnice nad Popelkou záleželo ale především na tom, kdo se z našeho oddílu účastnil víkendového soustředění. Nepředstavujte si ale profi tréninkový kemp, vyrazili jsme jako skupina rodin s malými dětmi ve věku 0–5 let. Nejtěžší bylo rozmyslet, kolik musíme vyčlenit hlídačů ratolestí a kolik z nás může běžet.
Když jste zvyklí trénovat, a především závodit pospolu, proběhlo nějaké hecování mezi členy týmu, např. kdo doběhne nejrychleji?
Samozřejmě hecování, špičková a motivování mezi námi je na denním pořádku. I když se poměrně dobře známe, tak vždy je o to, jestli někdo překvapí a poběží rychleji nebo pomaleji, než ostatní očekávají. Navíc se nejednalo o orientační běh v těžkém terénu s mapou, a tak se překvapení mohla urodit…
Jak jste si závod užili?
Jak jsme si závod užili? Moc!
Bylo to velmi příjemné zpestření mezi terénně těžkými orienťáky, kde ještě navíc člověk musí používat mapu. Mapově slabším běžcům se otevírají možnosti potrápit ty mapově lepší, ale běžecky slabší kolegy. A akce podobné Běhu republiky nám umožní setkat se a zazávodit si s jinými lidmi, než které pravidelně potkáváme na orienťácích.
Slavili jste nějak – a pokud ano, jak? – toto týmové vítězství?
Žádná velká týmová oslava neproběhla. Po závodě jsme se rozjeli domů, určitě ale slavili naši zástupci, kteří byli v závodě žen a mužů mezi nejrychlejšími a brali pódiové umístění.
Jaký zážitek ze závodu bys označil za nejsilnější?
Vůbec jsme nevěděli, s jakou konkurencí máme počítat. Neznali jsme ostatní závodníky a netušili jsme nic o jejich běžeckých kvalitách. Měli jsme možnost potkat úplně jiné lidi, než známe z orienťáků a s nimi poměřit své síly. Takže určitě velmi silným zážitkem bylo, když jsme hned po startu zjistili, že většina z nás bude bojovat o místa v první desítce. Protože jen málokdo s naším tempem dokázal držet krok.
Příjemným překvapením byla závodní trať. Realita předčila popis v propozicích, a to bylo super!
Budete příští rok vítězství obhajovat?
Zatím nevíme. Rádi bychom. Trochu ale doufáme, že se zapojí víc týmů a budeme mít s kým soutěžit.
Protože se závod konal k výročí naší země, měli jste něco v národních barvách nebo to pro vás nebylo důležité?
Naše oddílové barvy jsou modrá a bílá, takže tuto část národních barev jsme reprezentovali opravdu silně. Nicméně spíše, než vlastenectví nás k účasti motivoval termín a místo, které odpovídalo našemu víkendovému pobytu na nedaleké chatě. Už teď se těšíme na další ročník. Přidejte se k nám!
