Jaký máte vztah ke sportu? Sportovec rozhodně nejsem. Neříkám, že je mi cizí, ale celkově jsem asi jinak založený. Každopádně mám rád turistiku, pobyt v přírodě, geocaching, občas i jízdu na kole. Velmi dlouhou dobu jezdím s dětmi na letní tábory. Ale pokud Vaše otázka směřuje k běhu, tak jsem naposledy opravdu běžel asi při hodině tělesné výchovy na střední škole. To už pár let bude.
Jak se vám vůbec líbí myšlenka Běhu republiky?
Celkově se mi líbí sokolská myšlenka. Jsem velký vlastenec a každá aktivní připomínka tohoto výročí je skvělá. U nás ve městě jsme si připomněli 100. výročí vzniku republiky, ale jiná akce vážící se k tomuto datu se u nás nekoná.
Co Vás motivovalo k účasti na premiérovém Běhu republiky v Lomnici nad Popelkou?
Jako zástupce města jsem byl pozvaný TJ Sokol Lomnice nad Popelkou na jimi organizovaný červnový T-Mobile Olympijský běh, který startoval z našeho koupaliště. Moc se mi tam líbilo. Když mě oslovil náčelník jednoty a můj kamarád Petr Sádek, zda bych si nechtěl zaběhnout Sokolský běh republiky, myslel jsem si, že se zbláznil. Ale začal jsem o tom přemýšlet. I okolí mi dávalo najevo, že to asi není dobrý nápad. …a právě to mě namotivovalo.
Jak probíhala Vaše příprava na běh?
Fyzicky nijak, psychicky jsem se ale připravoval.
… a vlastně ještě – před během jsem vypil jedno Lomnické pi…. (jestli se to může napsat).
Jak jste závod prožíval? Jaká atmosféra na Vás dýchla?
Před startem a vůbec v průběhu celého odpoledne vládla pohodová nálada. Zažil jsem to na zmíněném Olympijském běhu. Původně jsem myslel, že po startu zaběhnu za první zatáčku, a pak už jen půjdu rychlou chůzí. Atmosféra mě ale velmi pohltila a běžel jsem, co to šlo. Samozřejmě díky mé kondici (nebo spíše „nekondici“) to pro mě bylo těžké, ale na trati jsme se s ostatními „závodníky“ (v zadní části pole, kde jsem byl já, spíše závodnicemi) vzájemně hecovali a motivovali. Poslední metry jsem trpěl, na druhou stranu jsem ale na sebe byl pyšný, že to zvládnu. Doběh do cílové rovinky s fanděním diváků byl euforický. Později jsem viděl svou fotku po doběhu. Skutečně jsem se cítil tak, jak jsem vypadal.
Jak si z vašeho pohledu s premiérovým závodem v Lomnici poradili pořadatelé? Relativně malá sokolská jednota a paradoxně v pořadí druhý závod v republice s největším počtem běžců u dětí i dospělých.
Pořadatelé si poradili bravurně, k organizaci bych neměl žádnou připomínku. Celý závod byl zajištěný skvěle. Přeci jen konec října již může být s počasím hodně nejistý. Zázemí sokolovny ale bylo výborné. Lomničtí sokolové jsou organizačně velmi schopní a aktivní. Jako město s nimi spolupracujeme dlouhodobě, i na velkých akcích – například celoměstská akce 100. výročí narození plukovníka Truhláře, válečného hrdiny a pilota RAF nebo při připomínce 100. výročí založení republiky a jiných. I všechny své akce, které organizují, mají výborné.
Co účast v roce 2020? Bude možné postavit i tým!
V letošním roce se zúčastním určitě, moc se těším. O týmu jsem nepřemýšlel, ale možná bychom mohli postavit radniční tým.
Co byste vzkázal těm, kteří nad účastí váhají?
Určitě pojďte do toho. Z předchozích odpovědí musí být každému jasné, že pokud jsem to zvládnul já, zvládne to každý. Uvidíme se na startu…
