V mládí se léčila s epilepsií a před několika lety jí diagnostikovali roztroušenou sklerózu. Jana Nosková přestala cítit vlastní nohy a prognózy nebyly optimistické. „O průšvih jsem si sama koledovala. Neměla jsem žádný pohyb a k tomu dlouhodobý stres, špatná životospráva, kouření… Běhání mi zachránilo život, a to doslova,“ poskakuje se 33letá běžkyně.

S běháním začala zhruba dva roky po narození syna. Přestože se jí předporodní váha vrátila velmi rychle, ani ne rok po porodu jí byla diagnostikována roztroušená skleróza. Následovala komplikovaná léčba velkými dávkami kortikoidů. „K tomu se přidal stres z toho, že už nikdy nebudu moci chodit, což se projevilo znecitlivěním nohou,“ poskakuje.

„Moje diagnóza mě v prvním roce úplně semlela, ten pocit bezmoci se ani nedá popsat. Mým největším hnacím motorem zůstává právě tenhle pocit. Ta chvíle, kdy jsem si sahala na necitlivé nohy a prosila všechny svaté, abych ještě mohla normálně chodit,“ svěřuje se Jana Nosková.

Kvůli lékům a stresu hodně přibrala a v jednu chvíli vážila dokonce 100 kg. „To poslední, co bych chtěla, bylo ukázat se s touhle váhou ve fitku. Hrozně jsem se na sebe zlobila, věděla jsem, že taková váha mi ke zdraví určitě nepomůže, takže začal velký boj s mými návyky, mým tělem a mou psychikou,“ poskakuje Jana, která se rozhodla svým problémům čelit, a tak začala běhat.

První běžecké krůčky však byly nesmírně těžké a vyžadovaly velké odhodlání. „Při takové váze velmi rychle pocítíte kolena a kyčle, takže jsem nejdříve zhubla přechodem na zdravou stravu a běhat začala později. No, běhat... Neuběhla jsem víc než 300 metrů. Indiánským během jsem si odběhala své tři kilometry a cítila se jako hrdina. Jediné pravidlo bylo nezastavit, přejít do chůze, ale nezastavit,“ poskakuje.

I díky tomu Jana stále prodlužovala vzdálenosti a běhání ji pohltilo. „Začala jsem běhat kvůli váze, ale během pár měsíců se pro mě stalo běhání terapií. Je to jediný čas, který mám úplně pro sebe a dokonale si u něj vyčistím hlavu,“ říká o svém koníčku, který se pro ni stal životním stylem. Právě ten neměla dříve ideální. „O průšvih jsem si sama koledovala. Neměla jsem žádný pohyb a k tomu dlouhodobý stres, špatná životospráva, kouření… Běhání mi zachránilo život, a to doslova,“ poskakuje.

O běhání přitom nikdy předtím nepřemýšlela. „Ale jakmile se nohy daly do pořádku, skoro se mi z té stezky nechtělo ani domů!“ rozzáří se. Obrovskou oporu má ve svém manželovi. „Musel být mým odhodláním běhat vyděšený, přece jen ty nohy ještě nefungovaly na sto procent, ale nikdy to nedal najevo. Hlídal syna, vyháněl mě ven, když se mi zrovna nechtělo, podporoval mě při závodech a nikdy mi neřekl, že na to nemám. Vždy mě podpořil a díky tomu jsem tam, kde jsem,“ poskakuje Jana Nosková.

Jana se účastní prvního ročníku Běhu republiky společně se svým manželem a synem. Závod Petřínem bude pro ně hezkou procházkou a připomenutím si historie naší krajiny. Přihlaste se i Vy a oslavte výročí republiky zdravým pohybem.