Běhání se věnuje posledních šest let, od roku 2015 pak trénuje podle jasně stanoveného plánu. „Díky tomu jsem viděla reálné zlepšení,“ vysvětluje Eva Podroužek Fryšarová, běžecká redaktorka magazínu Kondice a blogerka Zaběhu.cz. Běh republiky v Bedřichově, jehož se stala ambasadorkou, bude její první od porodu malé Niny.

Co ty a běh, kdy tě to chytlo a už nepustilo?

Trochu popobíhat jsem začala už v roce 2013, ale chytlo mě to až tehdy, když jsem začala pořádně trénovat a začala pozorovat zlepšení. Asi zkrátka potřebuju nějaký řád.

Z Benešova do Prahy a pak do Liberce. Jak se ti líbí v horách?

Je to tu parádní! Oproti oběma předchozím městům je tu podle mě daleko víc možností, kam si vyrazit pěkně zasportovat, ať už člověka baví prakticky cokoliv. Nejen běh, ale i třeba kolo a běžky. Vždycky, když se vrátím do Benešova, trochu tam bojuji s tím, kam si jít zaběhat. S oblibou pak říkám, že Liberec je super kompromisem mezi oběma městy.

Bedřichov už dobře znáš, jela jsi Jizerskou. Jak jsi na tom se znalostní místních tras?

Kdy já jen naposledy byla v Bedřichově? Pokud teda nepočítám návštěvu letošní Jizerské RUN v rámci Běhej lesy. Přiznám se, že v Jizerkách mám ještě stále co objevovat a vždycky mě překvapí, jak jinak to tam vypadá v zimě a pak v létě. Když už jsem měla třeba právě z běžek pocit, že už vím, kudy kam, léto mě zase přesvědčilo o opaku.

Po porodu jsi musela v roli mámy dost změnit běžecké tréninky. Stíháš je vůbec?

Změnit jsem je musela hlavně kvůli tomu, že ještě zdaleka nejsem na takové úrovni jako předtím! A tělo se z toho všeho ještě musí vzpamatovat. Je ale fakt, že poprvé jsem „vyběhla“ už 5 týdnů po porodu – ta euforie! Samozřejmě ale ani ta četnost není zatím taková jako předtím. Nicméně už jsem si načrtla takový mírný tréninkový plán a snažím se chodit alespoň třikrát týdně. Kombinuju běhání s kočárkem, a jak jen to jde, hned vyrazím sama – což je pak euforický rozdíl! Hodně mi v tom pomáhá i manžel, který má samozřejmě také zájem na tom, abych co nejdřív zase pěkně běhala a byla fit.

Je velká změna neřešit čas v cíli, ale zkrátka si závod „jen“ užít?

Popravdě jsem si myslela, že mě bude štvát, že najednou jen tak neuběhnu 10 km, nechodím zatím žádné intervaly a byla jsem vlastně ráda za tréninkovou pětku lehce pod 30 minut. Ale neštve mě to. Takže i závody teď budou zkrátka jiné, tak to je. Stačí ta atmosféra a potkat se tam s kamarády. Hodně rychle se mi přeskládaly priority a jsem ráda, že se vůbec mohu jít proběhnout, zrelaxovat a pomalu se tak nějak vracet. Forma počká. S oblibou říkám, že mým trenérem je teď Nina, teď všecko řídí ona. A dělá to moc fajn!

Kredit foto: Jiří Částka pro Magazín Kondice