Miloš Škorpil, celoživotní hybatel se vším a se všemi. Běžec, ultramaratonec, trenér, motivátor, kouč, publicista, zakladatel Běžecké školy, ale hlavně milovník života, to je stručný výčet toho, co tento pětašedesátník dělá, co ho baví a proč je pořad mladý a hýří energii. A jaký je jeho vztah k Sokolu a co pro vás přichystal před startem 1. ročníku Sokolského běhu republiky, to se dozvíte v našem rozhovoru.
Kde vznikla tvá láska k běhu?
Na tuhle otázku asi nejsem schopný úplně odpovědět, někdy mám pocit, že jsem se narodil s běžeckými botami na nohou. Ale k závodnímu běhání jsem zahořel poté, co jsem vyhrál okresní přebor Běhu Mladé Fronty, jehož spolupořadatelem byl atletický oddíl Sokola Horní Počernice.
Pro mnoho běžců jsi „otec běhání“ – lichotí ti to, nebo tě to naopak svazuje?
Ták, každý jsme trošku ješitní, takže mi to lichotí, na druhou stranu ta sláva přišla až ve věku, kdy už vím, že světská sláva, polní tráva, takže jsem nad věcí. Pokud jde o to svazování, spíš bych řekl, že mě to motivuje neustrnout, proto se snažím stále být aktivní a vymýšlet nebo se účastnit nových projektů, v kterých cítím potenciál, že mohou pomoci lidem vrátit se k pohybu. Proto vítám i Běh republiky, v němž ten potenciál cítím velmi silně.
Sám máš sokolskou minulost, popiš nám ji…
Od malička jsem byl velmi neposedné dítě, dnes bych byl označen za hyperaktivní dítě. Zatím co dřív se to řešilo tím, že se takové dítě přihlásilo do Sokola, aby tam svou energii vybilo, tak dnes se mu dají prášky na uklidnění. No a tak se začala psát moje sokolská minulost. Od první třídy jsem chodil do sokola, kde jsme cvičili na nářadí, běhali, chodili na výlety a utvářeli si tak vztah k pohybu, k tomu, že hýbat se je normální, vztah k sobě navzájem, vztah k přírodě, takže to bylo takové tři v jednom. Tohle bych řekl, že dnes chybí, tedy ta možnost sportovat, hýbat se, bez tlaku na výsledek.
Považuješ se za Sokola, nebo jaký máš k Sokolu nyní vztah?
Sice už do Sokola nechodím, ale duší jsem sokol pořád, pořád mám duši dítěte, nespoutanou a hravou, a rád se dívám na věci s nadhledem. Navíc kromě běhání chodím už zase cvičit, tedy posilovat, chodím rád do přírody a svým způsobem učím lidi milovat běh a pohyb, jak mě to v dětství naučili v Sokole.
Běh republiky slibuje trasy okolo 6 km a proklamuje, že nepůjde o závod, ale o oslavu republiky během. Zvládne takovou trať, když je dlouhý limit, každý?
Jsem si jistý, že pokud je člověk zdravý nebo není nijak těžce nemocný, tak šest, sedm kilometrů zvládne absolvovat každý. Zvlášť když, jak říkáš, nejde o závod, ale spíše o běžecký happening. Každopádně bych těm, kteří dosud pravidelně nijak nesportují nebo se nehýbou, doporučil se na to alespoň minimálně připravit.
Trasa se dá i projít pěšky, přesto, mají účastníci podle tebe nějak trénovat, třeba se projít na podobné vzdálenosti?
Spíš než jednorázovou zkoušku: ujdu to?, bych doporučoval, aby si potencionální účastníci nebo ti, kteří už jsou přihlášení a pravidelně se nehýbou, ob den šli na 30, 40, 50, 60 minut ven. Nejdříve (řekněme první týden) formou vycházky urazit 30 minut, kdy chvilku půjdou vycházkovou a chvilku rychlejší chůzí. Druhý týden obdobným způsobem dají 40 minut. Třetí týden obden dají 50 minut pomalým během a pomalou chůzí a v posledním týdnu už jen doladí formu, každopádně bych se v tom posledním týdnu ale nesnažil si to měřit, aby se před vlastním Sokolským během republiky nezranili.
Jakého závodu se ty osobně zúčastníš?
Já si zajedu na závod do Prahy, rád se v pohodovém tempu proběhnu s ostatními účastníky, popovídám si s nimi a tímto originálním způsobem oslavím 101. výročí vzniku naší republiky. A jestli bude prostor, tak jim třeba formou malé běžecké abecedy pomůžu se na běh rozcvičit.
